V současném období se do popředí dostávají různé tzv. udržitelné systémy hospodaření. Tak je tomu iv zemědělství, přičemž se konečně dostává ke slovu i integrovaná ochrana rostlin.
Není to žádná novinka, v odborných kruzích je známa minimálně od poloviny minulého století. A pro staré památníky může být zadostiučiněním, protože chemickou ochranu klade až na poslední, i když významné místo.
Na sklonku loňského roku byla integrovaná ochrana rostlin zakotvena iv evropské legislativě, takže se s ní brzy setkáme iv našem právním systému. Důležitým nástrojem boje proti škodlivým organismům je pro integrovanou ochranu využití užitečných organismů, kterých je velké množství druhů. Ve střední Evropě se počet živočišných druhů odhaduje na 40 tisíc, z toho je kolem 30 tisíc druhů hmyzu.
Rozdělení na škodlivé a užitečné organismy je velmi zjednodušené a umělé. Neexistují takové druhy, které jen škodí.
Nauka o vzájemných vztazích, ať už mezi organismy navzájem, nebo mezi organismy a prostředím, se nazývá ekologie. Její poznatky popisují živou přírodu jako dynamickou rovnováhu všech druhů včetně neživé přírody, v níž má každý organismus své místo a užitek.
Přirozené ekosystémy představují mnohostranné a pestré druhové složení rostlinných a živočišných druhů ve spojitosti s klimatickými a půdními podmínkami. Vydrželi a přizpůsobili se postupně měněným podmínkám na Zemi během tisíců i milionů let.
Naproti tomu v zemědělsky změněných ekosystémech člověk narušil přirozenou rovnováhu tím, že vnesl do přírody některé nové druhy a jiné zase potlačil. Pěstováním jedné plodiny na velké výměře dochází k přemnožení některých přirozených hostitelů. Ztráty na úrodách nezpůsobují jednotliví škůdci nebo původci onemocnění rostlin, ale jejich nadměrný výskyt. Extrémní přemnožení škodlivých činitelů není zpravidla příčinou, ale následkem porušení rovnováhy.
Nejproblémovější a nejdiskutabilnější se v tomto směru jeví právě přípravky na ochranu rostlin, které se záměrně používají proti škodlivým organismům, čímž ale dochází k dalšímu porušování přirozené rovnováhy.
Zasahování do přírody
Většina přípravků kromě škůdce ničí také užitečné organismy, proto při výběru přípravku je vhodné použít takový, který je šetrnější k přírodnímu prostředí. Je třeba jednoznačně uznat, že zasahování do přírody má své hranice a snahou každého pěstitele by mělo být pestré společenství rostlin, které je odolnější vůči nepříznivým vlivům.
Z tohoto pohledu se klasické zahrádkářství, ale i drobné rolničení na malých výměrách do velké míry podobá přirozeným společenstvím.
Pěstování dřevin s podrostem zeleniny, případně květin spolu s úmyslným zachováním i neobdělávané části půdy působí velmi příznivě na rozvoj užitečných organismů.
Při takovém pěstování není problémem chemickou ochranu snížit na minimum, případně i zcela vyloučit a zároveň dosahovat přiměřené a kvalitní úrody, zejména z pohledu obsahu zbytků přípravků na ochranu rostlin ve vypěstovaných produktech.
