Aktuální situace s koronavirem v lidech podle dětské psycholožky MÁRIE BALÁŽOVÉ vyvolává pocit zranitelnosti. Netýká se pouze dospělých, ale i dětí, se kterými bychom si o problému onemocnění měli povídat. Podle Balážové je třeba si uvědomit, že nejsme bezmocní.
„Je důležité mít informace, opírat se o fakta, chovat se zodpovědně. Popírání ani panika nám nepomohou zvládat emocionálně vypjaté situace. A je dobré sledovat i to, jaké informace se dostávají k našim dětem,“ vysvětluje v rozhovoru.
V zemi zavládla mimořádná opatření, školy a školky se zavírají a děti zůstávají doma. Informace se k nim dostávají z různých stran, co by jim měli o viru sdělit jejich nejbližší, tedy rodiče?
Třeba se dětí ptát, co už vědí a podle toho se zařídit. V dnešní době často visí na internetu, jsou vystaveny řadě informací, takže je dobré sledovat, co se k nim dostává.
Na internetu koluje také množství nepravdivých, zkreslených až vysloveně škodlivých informací.
To, co by měli od rodičů vědět, jsou obecné informace o tom, jak virus vznikl, jak se přenáší, jak se dostal z Asie do celého světa a samozřejmě jak se před ním ochránit.
Také je třeba jim vysvětlit, proč je důležité se dnes stranit sociálního kontaktu a zůstat doma, což je běžný život výrazně ovlivňuje.
No nejdůležitější je, aby dostala tato fakta bez zbytečných emocí a strašení. Souvisí to s tím, že i rodič sám se o situaci informuje, aby je uměl přeložit i do jazyka dětí.
Je vhodné, pokud rodič před svými dětmi vyjádří z koronaviru obavy?
Je normální, že většina lidí je má, ale je třeba je vyvážit, najít způsob, jak je ustát. Pro děti je důležité, aby byly s dospělým, který dokáže dobře zvládat vlastní emoce. Je pak vyšší pravděpodobnost, že takový rodič dokáže účinně pomoci se zvládáním emocí i dítěti.
Děti jsou velmi citlivé na nekonzistentnost v našich činech a v tom, co mluvíme.
Například pokud jim řekneme, že se nemusejí ničeho bát, a pak nás vidí v obchodě nakupovat obrovské množství potravin, tak se budou cítit znejistěně, i když o tom možná nebudou mluvit.
Potřebují se cítit v bezpečí, ale uvidí-li ve svém okolí jen ustarané tváře, tak se tak cítit nebudou. Netřeba je strašit, ale mluvit o tom, proč jsou opatření, která se nyní činí, důležitá.
Pokud tedy děti učit o prevenci a o ochranných opatřeních, jak přistupovat k mladším a jako ke starším?
Pětiletým dětem určitě řekneme něco jiného než dvanáctiletým. Ale stále se držíme faktů.
U menších dětí je vhodná například forma komiksu, který jim vysvětlí, co to virus vlastně je, co způsobuje, koho víc ohrožuje. Dají se nalézt na internetu.
Ukazuje se, že děti jsou vůči koronaviru imunnější a nákazu ve srovnání se staršími lidmi snášejí lépe.
Když se tedy budou ptát, proč nemohou jít ke prarodičům, tehdy se dá k tomu dostat a vysvětlit, že babičce a dědečkovi může ten virus způsobit větší komplikace, nebo je ohrozit více než mladé a zdravé.
Takže je třeba i apelovat na jejich zodpovědnost vůči jiným?
Určitě, protože jde o celosvětový problém, tak se s tím budou muset vypořádávat i ony. Je dobré na tu zodpovědnost poukazovat.
Jak v dětech vytvořit pocit bezpečí, aby nepanikařili?
Zejména filtrujme množství informací, které se k nim dostává, aby se necítily zaplaveny. Nemějme například celý den puštěné zprávy, kde se mluví o koronaviru téměř nonstop.
Je vhodné dát jim i jednoduchá ujištění a říct například – Podívej, teď je důležité, abychom zůstali doma, protože je to tady bezpečnější pro nás i pro tvé kamarády.
Vím, že je to nyní náročné, ani já nechci zůstat doma, ale je třeba, abychom se chovali zodpovědně a podle doporučení.
Pocit bezpečí vytváří i to, když aktivity probíhají víceméně rutinně. Ať tedy pokračují v těch, na které jsou zvyklé, samozřejmě v rámci zabezpečení zdraví. Ať se učí, dělají si úkoly, chodí do přírody.
Co dělat v případě, že dítě začne být ze situace úzkostné a velmi se o ni zajímá, pořád chce vědět víc?
Děti jsou různé, některé reagují flegmaticky, jiné reagují zvýšenou úzkostí. A když jde o děti se speciálními potřebami, jako jsou například autisté, ty se v určitých situacích ponoří do problému natolik, že o ničem jiném nemluví.
Může to být pro ně velmi stresující. Rodič by měl být připraven na to, že se něco takového může stát, ale zároveň umět vysvětlit, že dříve či později se věci vrátí do normálu.
Rovněž je třeba dítě ujistit, že strach, který přežívá, je normální reakce na nenormální situaci.
Nestačí je pouze ujišťovat, že neboj se, všechno bude v pořádku. Děti vidí, co se kolem nich děje a jejich úzkost plyne z toho, že není všechno tak, jako vždy bylo. Důležité je jejich strach pojmenovat a dát najevo, že je oprávněn, ale dodat, že to spolu zvládnou.
Panika může chytat i samotné rodiče. Jak s tím pracovat?
Máme-li sami problém se zvládáním úzkosti, je dobré se obrátit na odborníky, případně širší komunitu a pomoc vyhledat.
Popírání ani panika nám nepomohou zvládat emocionálně vypjaté situace.
Samozřejmě, není možné mít pod kontrolou všechno – je řada faktorů, které neovlivníme, ale zaměřit se na to, co ovlivnit můžeme, je velmi důležité, tedy konkrétní preventivní kroky.
A doporučuji i vyhnout se konstantnímu sledování zpráv, protože tehdy je lidský systém strachu neustále aktivován.
Dá se na této situaci, kdy jsou někteří rodiče zavřeni doma s dětmi, najít i něco prospěšného?
Myslím si, že to může být dobrá příležitost k tomu, jak s dětmi otevírat i morální otázky a otázky o širší zodpovědnosti, nejen za sebe.
A člověk možná v takové krizi někdy objeví i důležité věci, kterými se „v běžném provozu“ nemá důvod zabývat. Takže je to příležitost k zastavení se a hlubšímu zamyšlení nad určitými věcmi.
